Příběh Karolínky

Vážení,

dovolte, abych se Vám představila…

Jmenuji se Karolínka a narodila jsem se 1. června 2020 symbolicky na den dětí. I když celé těhotenství probíhalo přesně tak, jak má, porod nám vše zkomplikoval. Den předtím, než maminka měla jít na vyvolání porodu, jsem se rozhodla, že už se mi v bříšku nelíbí. 
Jeli jsme s maminkou a tatínkem do porodnice a tam nastaly naše problémy. Kvůli špatně vedenému porodu, kdy mě pan doktor nechal v bříšku bez dostatku kyslíku moc dlouho, jsem se ocitla na hranici života a smrti. Od tohoto okamžiku začal můj BOJ.

Po narození mě doktoři museli rozdýchávat baby vakem. Ležela jsem na jednotce intenzivní a resuscitační péče a doktoři nevěděli, jestli se vůbec někdy probudím. Potravu jsem přijímala hadičkami, stejně tak jimi i čůrala. Rozhodla jsem se, že svůj boj nevzdám. Neměla jsem sací ani další novorozenecké reflexy. Doktoři zjistili, že mám nevratné postižení mozku z nedostatku kyslíku, diagnostikovali mi epilepsii a nikdo nevěděl, co se mnou bude. Po dvou týdnech jsem se naučila pít na savičku a již nepotřebovala sondu, což byla velká výhra. Díky tomu mi nemuseli zavádět PEG do bříška a já mohla jít domů za tátou. Po měsíci a 3 dnech strávených s maminkou v nemocnici jsme odcházely s nejasnou budoucností. Jediné, co nám řekli je, že neví, zda nebudu do konce života „ležák“. 

A víte co? Neměli pravdu.

Moje diagnóza je Dětská mozková obrna – kvadruparéza (postižení všech končetin), hypotonie trupu (svaly jsou ochablé, impulzy z mozku nenacházejí ve svalech dostatečně silné odpovědi), epilepsie, oční vada, porucha polykání a mnoho dalších přidružených komplikací.

Přesto všechno, co mi život do začátku přichystal, jsem usměvavá a spokojená holčička. Rodiče vyhledali nejlepší dostupnou léčbu proto, abych se dostala zpět do normálního života. Chodím cvičit k paní fyzioterapeutce Vojtovu metodu, ergoterapii, hipoterapii, kraniosakrální terapii, osteodynamiku, Feldenkraisovu metodu a nejvíce přínosné jsou neurorehabilitace. Celý svůj dosavadní život trávím prakticky jen cvičením a ježděním po doktorech. Je to hrozně vysilující pro mě i moje rodiče. Ale řeknu Vám, já na to mám. I přes to, jaké karty mi osud rozdal do začátku, jsem šikovná holčička, která se těší z každého svého, byť malého úspěchu. Například nedávno jsem se naučila válet sudy, dostat se sama do W sedu, z kterého se snažím i samostatně lézt. Velice jsem se zlepšila po mentální stránce, poznám barvy, zvířátka a začínám povídat pár slov například máma, táta, bába nebo napodobuji zvuky zvířátek.

Moje léčba má ale i své stinné stránky. Je finančně velmi nákladná. Neurorehabiltace, které mi tolik pomáhají v mém psychomotorickém vývoji nejsou hrazeny státem a ročně stojí cca 500 000 korun. Ale já to nechci jen tak vzdát! Nechci, aby mě nedostatek financí zastavil v mé snaze žít alespoň trochu normální život. 

Proto bych chtěla poprosit všechny dobré lidi, kteří mě chtějí podpořit v mém boji za lepší život, aby přispěli k moji léčbě a tím semnou psali můj příběh.

Maminka mi říká, že jsem anděl, kterému polámali křídla. Já ale věřím, že i s polámanými křídly dokáži létat. Děkuji všem, kteří mi se splněním mého snu pomohou.

Děkujeme za Vaši podporu. Maminka Maruška a bojovnice Karolínka.